Přejít na: Obsah | Konec stránky

HÖNIGSCHMID, Rudolf

(25.1.1876 Hořovice – 15.10.1967 Unterwösen)

Českoněmecký historik umění, památkář, organizátor kulturní sféry. Pocházel z úřednické rodiny, jeho mladší bratr Otto byl významným chemikem, profesorem Německé technické vysoké školy v Praze (Deutsche Technische Hochschule).

Studia: Po absolvování gymnázia v Litoměřicích nejprve studoval práva na Německé univerzitě v Praze (Deutsche Universität in Prag), později při zaměstnání dokončil také studium dějin umění a germanistiky na téže univerzitě. Roku 1911 obhájil disertaci na téma profánních barokních staveb (Die Profanen Barockbauten).

Zaměstnání: Ještě během studií pracoval na poštovním ředitelství. Po získání doktorátu z dějin umění nastoupil do C. k. Ústřední komise pro památkovou péči ve Vídni, záhy (v roce 1912) byl jmenován do funkce zemského konzervátora s pravomocí pro německé oblasti Čech. V této pozici působil i po roce 1918 v rámci nově vzniklého Státního památkového úřadu. Po odchodu Luboše Jeřábka z funkce jeho přednosty roku 1925 byl jako služebně nejstarší povýšen na jeho místo. (V dané době byl jediným německým vedoucím státního úřadu.) Roku 1936 odešel do penze. V témže roce přesídlil do Liberce, kde nastoupil jako kustod Severočeského průmyslového muzea. Po odtržení Sudet roku 1938 byl jmenován do čela památkové péče Říšské župy Sudety a současně nadále pracoval i v muzeu. Úřad pro památkovou péči a muzejnictví (Amt für Denkmalpflege und Museumswesen) byl součástí Oddělení pro péči o kulturu a pospolitost při župní samosprávě (Abteilung für Kultur und Gemeinschaftspflege). Po válce byl vysídlen (na přímluvu Václava Wagnera)1 do americké zóny, až do své smrti žil v Bavorsku.

Pedagogické působení: Od roku 1924 přednášel dějiny umění a od roku 1932 také estetiku na německé technice v Praze.

Působení v institucích, spolcích, redakcích a výborech: Hönigschmid byl během první republiky a v období 2. světové války také velmi aktivní v muzejní sféře. V letech 1920–1941 se zásadním způsobem participoval na činnosti německého odboru Moderní galerie. V roce 1921 patřil k zakladatelům Svazu německých muzeí v Československu (Verband deutscher Museen in der Tschechoslowakei), na jehož činnosti se významně podílel po celé období první republiky. Díky svým dobrým vztahům s přednostou osvětového odboru MŠNO Zdeňkem Wirthem mimo jiné zajišťoval kontakt mezi ministerstvem a Svazem. Od roku 1937 byl státním muzejním inspektorem pro německá muzea v Čechách a na Moravě.

Od roku 1914 prakticky až do konce 2. světové války působil také ve Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách (Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen, přejmenované roku 1924 na Německou společnost věd a umění Československé republiky – Deutsche Gesellschaft der Wissenschaften und Künste für die Tschechoslowakische Republik, po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava přeměněna na Německou akademii věd v Praze –Deutsche Akademie der Wissenschaften in Prag), instituce sdružující německé vědce, která byla protiváhou České akademie věd a umění. Zasedal zde ve vedení její uměleckohistorické komise.2 Během války Hönigschmid vedl také Komisi pro umění a literaturu Sudetoněmeckého ústavu pro výzkum země a lidu (Sudetendeutsche Anstalt für Landes- und Volksforschung Kommission für Kunst– und Schrifttumsforschung ), která mimo jiné organizovala vydávání uměleckohistorických publikací vztahujících se k sudetskému regionu. Současně byl zástupcem předsedy sudetské odnože Svazu německých vlastivědných muzeí (Verband der deutschen Heimatmuseen, Gauverband Sudetenland).

Za války byl Hönigschmid také odborným poradcem roku 1941 Konradem Henleinem založeného uměleckého spolku Sudetenland, který se měl stát protiváhou staršího spolku Metznerbund. Toto sdružení, jehož oficiálním cílem byla podpora poesie, hudby a výtvarného umění, mělo od počátku značně nacisticky propagandistický ráz.

Odborné badatelské zaměření: R. Hönigschmid byl jistě více organizátorem muzejnictví, výstav současného umění i památkové péče než badatelem v uměleckohistorické oblasti. Přesto však publikoval řadu spíše kratších textů o gotickém a barokním sochařství či o barokní architektuře. Největší část jeho publikační aktivity patří sudetským umělcům 19. a 20. století. Toto téma také shrnul ve 30. letech ve dvou rozsáhlejších textech.3 Podle Ericha Bachmanna se v roce 1962 v Hönigschmidově vlastnictví nalézal také rukopis soupisu památek pro okresy Most a Duchcov, jehož napsáním byl skutečně Společností pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách pověřen.

Činnost v oblasti památkové péče: Jak vyplývá již z předchozího textu, Hönigschmid se jako památkář věnoval především sudetským regionům Čech. Jako Němec měl v těchto oblastech mnohem lepší výchozí pozici při jednání o konkrétních kauzách, proto také osvětový odbor ministerstva po roce 1918 trval na zachování regionálního rozdělení kompetencí mezi českými a německými úředníky na Státním památkovém úřadu. Hönigschmid byl velmi komunikativní člověk schopný diplomatického jednání s mnoha subjekty často zcela rozdílných názorů. Jeho kolegové vždy oceňovali především jeho schopnost řešit konflikty či komplikované situace kompromisním smírem.

Do dějin české či spíše středoevropské památkové péče se Hönigschmid navždy zapsal objevem Krumlovské madony v malém domku na okraji Českého Krumlova na tzv. Plešivci. Na pozoruhodnou sochu upozornil již jako zemský konzervátor vídeňskou Centrální komisi pro památkovou péči, sochu nakonec koupilo zdejší Uměleckohistorické muzeum. České instituce v dané době nebyly schopné splnit finanční požadavky majitelky.4

Literatura:

  • BACHMANN, Erich, Dr. Rudolf Hönigschmid 85 Jahre. Stifter Jahrbuch 7, 1962, s. 293–296.
  • Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder. Bd. 1, A–H. Ed. Heribert Sturm. München: Collegium Carolinum, 1979, s. 653.
  • BIRK, Alfred: Die deutsche Technische Hochschule in Prag 1806–1931. Festschrift im Auftrag der Professorenkollegiums. Prag 1931, s. 111.
  • BLAŽEK, Jan, Archeologie v okupovaném pohraničí 1938–1945 (Amt für Vorgeschichte a Josef Kern). Historie okupovaného pohraničí 1938–1945 5, 2000, s. 139–150.
  • HABÁNOVÁ, Anna, Liberec jako centrum německo-českého výtvarného umění v první polovině 20. století, FF MU Brno, disertační práce, studijní program historické vědy/muzejnictví, 2012.
  • HEINDORFER, Eduard, Osudy Severočeského muzea v Liberci 1938–1945, FF MU Brno, bakalářská práce, studijní program historické vědy/muzejnictví, 2013.
  • KIRSCH, Otakar, Německé muzejnictví na Moravě, FF MU Brno, disertační práce, FF MU Brno, disertační práce, studijní program historické vědy/muzejnictví, 2008.
  • PRAHL, Roman, SEKYRKA, Tomáš, Pokojný zápas obou kmenů v Moderní galerii
  • (poznámky k německému odboru), in: Roman MUSIL et al., Moderní galerie tenkrát
  • (kat. výst.), Národní galerie v Praze 1992, s. 37–45.
  • SLAVÍČEK, Lubomír. Hönigschmid Rudolf. In Encyklopedie českého výtvarného umění. Dodatky. Ed. Anděla Horová. Praha: Academia, 2006, s. 295.
  • ZÁLOHA, Jiří, Krumlovská madona. Umění 35, 1987, s. 260–264.

Bibliografie k památkové péči:

  • Staatlicher Denkmalschutz in Österreich, Mitteilungen des Nordböhmischen Exkursions-Klubs 37, 1913, s. 222.
  • Die Regulierung der Maltsch und Moldau bei Budweis, Mitteilungen der Zentralkommission für Denkmalpflege in Wien, Dritte Folge 15, 1916/1917, s. 51–53.
  • Museen und Heimatschutz, Mitteilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen 61, 1923, s. 57–61.
  • Muttergottes von Krumau, Waldheimat 7, Budweis 1930, s. 81.

Poznámky:

  • 1 Korespondence Rudolfa Hönigschmida Václavu Wagnerovi, Literární archiv PNP, pozůstalost Václava Wagnera.
  • 2 Odd. dokumentace Ústavu dějin umění AV ČR, fond Kunsthistorische Kommission, karton 1, neuspořádáno.
  • 3 Umění Němců v republice Československé, In Československá vlastivěda, sv. 8, Umění. Praha 1935, s. 104–111; Sudetoněmecké výtvarné umění od roku 1860, In Němci v Československé republice o sobě, Praha 1937, s. 107–121.
  • 4 Okolnosti nalezení i prodeje sochy viz článek Jiřího Zálohy, Krumlovská madona, Umění 35, 1987, s. 260–264.

KU

Citace: Kristina Uhlíková: HÖNIGSCHMID, Rudolf, in: Biografický slovník památkové péče, on-line: http://previous.npu.cz/biograficky-slovnik-pamatkaru-I/hoenigschmid-rudolf/, publikováno: 23.10.2013, ověřeno: (DOPLŇTE!)