Přejít na: Obsah | Konec stránky

Historie a hodnoty hradu Bečov

Historie

Výsledky realizovaných archeologických výzkumů prokázaly sídelní aktivitu v hradním jádru už v druhé polovině 13. století. Povaha válcové věže, situované jižně od donjonu, kaplové věže a spojovacího křídla, zakládá hypotézu, že by mohlo jít o součást zeměpanského hradu z téhož období, jenž se potom na začátku 14. století dostal v nedokončeném stavu a za nedoložených okolností do majetku pánů z Oseka a Rýzmburka, kteří pak podle svých možností pokračovali v jeho výstavbě.

První spolehlivou písemnou zprávou je listina z roku 1349, která existenci tohoto hradního sídla, drženého pány z Oseka, jednoznačně dokládá. Nejvýznamnější vlna stavební aktivity se váže k padesátým letům 14. století. Zahájili ji společně bratři Boreš IV. a Slavek, páni z Oseka, což byli přední dvořané a diplomaté císaře Karla IV. Změna pojetí této etapy, která vyplývá z dodatečného přizpůsobení menšího donjonu pro kapli, může být spojena se skutečností, že po roce 1357 (či 1355) vládl bečovskému panství už jen samotný Boreš. Hradní jádro bylo založeno na temeni ostrožny a tvořily ho válcová věž a dvoudílný gotický palác; tyto nejstarší části pak byly v 19. století zahrnuty do zástavby tzv. Pluhovských domů. Roku 1352 byl na vrcholu skály vybudován samostatný donjon, jenž byl ještě ve třetí čtvrtině 14. století upraven vestavěním kaple (kaplová věž). Na nejnepřístupnějším místě byl v roce 1356 vyzdvižen další mohutný donjon. Velký donjon s kaplovou věží propojilo v roce 1524 spojovací křídlo, které bylo v poslední čtvrtině 16. století zvýšeno o další patro v rámci renesančních úprav budov hradu. V tomto rozsahu se na nejvyšším místě areálu dochoval středověký soubor s minimálními změnami až do dnešní doby.

Z doby odstraňování škod, které hrad utrpěl za třicetileté války, pocházejí konstrukce dvou krovů a některé novější stropy. Na kaplové věži a spojovacím křídle se tak zachoval krov z roku 1641, který ve své době představoval konzervativní konstrukční typ vycházející z pozdně gotických krovů. Mansardovou střechu velkého donjonu nese barokní krov od roku 1720.

Vybudováním nové barokní rezidence v nižší, přístupnější poloze ztratil hrad svou primární funkci. Proto také došlo už jen k úsporné úpravě hradu pro hospodářské účely – a díky tomu i k jakémusi zakonzervování jeho středověké podoby, neboť prováděné stavební práce narušily původní středověký koncept jen minimálně. Velmi důležitý je fakt, že od té doby hrad zůstal, byť v zchátralém stavu, ušetřen rozsáhlejší stavební aktivity. Pro uchování středověkého stavu bylo příznivé, že rozsáhlá přestavba, navrhovaná na konci 19. století architektem Josefem Zítkem, se nakonec neuskutečnila, a ani ve 20. století jej nepoznamenaly žádné přestavby nebo opravy. Nedotčenost hradu představuje – vzhledem k velikosti středověkého komplexu – naprosto unikátní situaci.

Hodnoty

Vysoká míra architektonické, materiálové a výtvarné autenticity jsou zásadními hodnotami, jež mají velký potenciál kulturně-historický, výpovědní, prezentační, vzdělávací i sociální.

Zcela autentická je goticko-renesanční dispozice všech tří staveb, tj. donjonu, kaplové věže a spojovacího traktu. V zásadě nenarušena zůstala původní interiérová dispozice velkého donjonu; je paralelou té, která se v poněkud náročnější variantě uplatnila u donjonu královského hradu Karlštejn (Mariánská věž). Podle uspořádání původních komunikací představují zdejší byty tzv. apartmány s hierarchizovaným přístupem a řadí se k nejstarším dosud poznaným rezidencím tohoto typu v Čechách, v jejichž čele je právě rezidence karlštejnského paláce římského císaře a českého krále Karla IV. (Jan Anderle, 2008).

Klíčovou památkovou hodnotu má kaplová věž s bohatě zdobeným interiérem dodatečně vložené kaple Navštívení Panny Marie s vzácnými nástěnnými malbami z poloviny 14. století, jež patří mezi nejvýznamnější a nejlépe zachované hradní kaple středověkého založení ve střední Evropě.

Rozsah dochovaných historických konstrukcí, detailů a zejména interiérových i exteriérových omítek z padesátých let 14. století – včetně pozoruhodné výmalby ve vnitřních prostorách – je pro daný druh stavby zcela mimořádný. Výjimečný je také soubor dřevěných součástí stavby, malovaných trámových stropů z roku 1356, vestavěných policových nik, sedátek v okenních nikách apod. Zachovány zůstaly stopy původních vertikálních komunikací, dobře lze též sledovat vývoj topidel od počáteční výstavby až po období renesance.

Soubor nástěnných maleb v kapli, vytvořený do sedmdesátých let 14. století, je námětově přímo spojen s dvorským uměním doby Karla IV. U nás zcela unikátním prvkem je původně stavebně oddělený prostor pod tribunou zastropený dvěma poli žebrové křížové klenby, který podle dosavadních výsledků výzkumu obsahoval tumbu a byl zřejmě rodovým pohřebním místem Rýzmburků. Výklad funkce tohoto prostoru je pro fragmentárnost sledované situace předmětem průběžných odborných diskusí.

Hradní areál se tedy svými architektonickými, výtvarnými a typologickými hodnotami a především díky téměř nedotčené středověké podobě řadí mezi nejautentičtější, a tedy i nejvýznamnější památky této kategorie v České republice i ve střední Evropě. Následováníhodný postup konzervace tohoto unikátu, společně s novým způsobem prezentace hradu i postupů péče o něj, jsou příslibem zhodnocení objektu, jež bude mít jistě i mezinárodní dopad.