Přejít na: Obsah | Levý blok | Konec stránky

Exponát týdne: Bakchantka s činely ve Zlatém sále na Kratochvíli

14.9 - 21.9.2012 | sdělení, informace | okres Prachatice | Kratochvíle - zámek
Činelistka na Kratochvíli, foto Petr Kindlmann 67x119
Uprostřed východní stěny slavnostního Zlatého sálu v renesančním zámečku Kratochvíle tancuje, zpívá a hraje na činely Bakchova ctitelka. Naproti alegorie hojnosti měla účastnice Silénova průvodu za úkol personifikovat hudbu či tanec. Měla zapůsobit na smysly, poukázat na veselý renesanční způsob života.

Bakchantka s činely ve Zlatém sále na Kratochvíli
Materiál: částečně pozlacený štukový reliéf
Autor: Antonio Melana
Zadavatel: Vilém z Rožmberka
Místo a doba vzniku: Evropa, střední, Království české, Čechy, zámek Kratochvíle, mezi lety 1587 až 1589

Bakchovy slavnosti se pořádaly ve starověkém Řecku, Římě i renesanci. Spojují tak svět antiky s renesancí, která se pokoušela na antiku navázat. Bakchantka je na rozdíl od ostatních alegorií v sále zachycena zezadu a se svůdně odhaleným ramenem. Na rozdíl od rozšířených ilustrací od Josta Ammana, podle kterých jsou tvořeny štukové výjevy ve Zlatém sále, pochází předloha k činelistce z dílny italského rytce Raimondiho Marcantonia, resp. z její kopie od Enea Vica. Marcantoniovy rytiny byly poměrně běžné, zejména na počátku 16. století, kdy působil v Římě.

Antonio Melana se při práci na Bakchantce pro Viléma z Rožmberka velice úzce držel předlohy, pouze ji zrcadlově převrátil. Ovšem mohl mít k dispozici i vzácnější převrácenou verzi předlohy. Mainada se lišila nepatrně v obličeji a ve vlasech, kde měla jiný účes. Na předloze zavírala ústa, zrestaurovaná bakchantka je otevírá nejspíše v náznaku zpěvu. Pootevřená ústa možná pomáhala k identifikaci postavy jako hudebnice. Ale proč postava Bakchovy ctitelky na rozdíl od předlohy směřuje doprava? Ženské alegorické postavy, které mají své místo u krajů sálu, vždy hledí do sálu. Uprostřed místnosti zůstávají dvě postavy, které ale obě míří stejně. Melana činelistku schválně obrátil, aby směřovala spolu s rožmberským jezdcem uprostřed sálu.

Je pravděpodobné, že Rožmberkové neměli ve své knihovně starou Marcantoniovu rytinu, ale její mladší kopii od Enea Vica. Někdy mezi lety 1546-1567 vydal Enea Vico kopii Marcantoniovy Bakchanálie. Marcantonio měl ve zvyku obkreslovat některé pozůstatky po římských památkách v Římě. Na Kratochvíli tak byla zobrazena postava pocházející ze starověkého reliéfu, který se dochoval až do 16. století. Nápis na podstavci v předloze dokládá zřejmý původ předlohy k rytině. „Romae ad S[anctum] Mar[cum]” by se mohl přeložit jako „Řím u svatého Marka.“ Marcantonio nejspíše obkreslil římský reliéf u baziliky svatého Marka v Římě. Vico vynechal Marcantoniův podpis, levý podstavec zůstal prázdný. Sám se podepsal pod ležící Ariadné jako Aeneas zkratkou „AEN.“ Podstavec s nápisem „ROMAE AD S MAR“ opsal z méně známé Marcantoniovy předlohy, která byla zrcadlově obrácená.

O bakchanáliích se Vilém z Rožmberka mohl dočíst např. v Dějinách od Tita Livia, zároveň se jich sám účastnil. Při zadávání prací na Kratochvíli si nejspíš rožmberský velmož mohl připomenout zážitky z jeskyně na Ambrasu, ve které jej hostil Ferdinand Tyrolský. Oslavoval renesanční způsob života formou pijáckých zábav, kterých se účastnilo tzv. Bakchovo společenství. Do takové společnosti byl přijat nový účastník, když vypil slavnostní pohár. Podobné zábavy, které zažil Vilém z Rožmberka na zámku Ambras, chtěl možná pořádat pro své blízké přátele i na Kratochvíli.

Vilému z Rožmberka se podařilo vybrat motiv, ve kterém se nejspíše skrývalo mnoho významů. Kdyby chtěl personifikovat jenom hudbu, stála by naproti hojnosti její personifikace Fama. Zvolením Bakchantky mohl návštěvníkům předvést svůj vztah k římským dějinám. Rožmberský vladař chtěl své hosty převést do antického Říma. Činelistka měla ve Zlatém sále velmože rozveselit, trochu je uvolnit, snad i vyzvat ke zpěvu a tanci. Rožmberský velmož chtěl odvést pozornost svých hostů od jejich všedních problémů, a tak je zanesl do kouzelného světa antiky.

V rámci záříjového tématu „Dědictví antiky“ z projektu Oživlé památky, na Kratochvíli probíhá:
16. 9. 2012 od 14 hod. Komentovaná prohlídka zahrady s využitím didaktického programu "Objevování renesanční zahrady zámku Kratochvíle".

Přepracováno podle:

  • Petr Kindlmann, Římské motivy v sebereprezentaci renesančního velmože. Symbolická výzdoba ve Zlatém sále letohrádku Kratochvíle, České Budějovice 2010 (= Bakalářská práce), s. 130-135. Přístupné online: theses.cz.

Ilustrace

(Petr Kindlmann, Římské motivy v sebereprezentaci renesančního velmože, úvodní foto: Petr Kindlmann)

Bakchanále – původní rytina od Raimondiho Marcantonia z počátku 16. století.

Scéna zobrazuje slavnostní pochod Silénův a spící Ariadné. Vzhledem k jejímu stáří a vzácnosti je pravděpodobné, že měli umělci na Kratochvíli k dispozici její mladší kopii od Enea Vica z poloviny 16. století. Marcantonio znázornil ve své rytině dvě scény – triumfální pochod Bakchův a bdící Ariadné čekající na příchod Bakcha.

Bakchanále – kopie od Enea Vica z poloviny 16. století.


Bakchus byl doprovázen Satyry a Pany. Satyr personifikoval zlo a žádostivost. Silénos byl venkovský démon, který vedl bakchův průvod jako tlustý opilec. Bakchovy ctitelky měly svým zpěvem a tancem uvolnit a rozveselit společnost. Renesanční velmoži vnímali polozvířecí bytosti za neřesti, před jejichž stylem života se měli vyvarovat. Satyrové na rytině již odložili své píšťaly. Tančí s mainadami v lese před znázorněním boha Pana.

Rubrika Exponát týdne na webu NPÚ.



Metadata ke zprávě

Vloženo
14.9.2012 14:50
Vložil
NPÚ, generální ředitelství
pořadatelé
Témata
odborná sdělení, popularizace, umělecké řemeslo
číslo
10689
Novinka na mapě
Vyhledání cesty
Diskuse o novince

Příspěvky v diskusi

Počet příspěvků: 0

Možnosti řazení
Seřadit vzestupně
Přidat nový příspěvek
obnovit