Přejít na: Obsah | Konec stránky

Úvod

Památky a památkové soubory

Památkami v širším slova smyslu rozumíme hodnotné historické i některé současné objekty movitého či nemovitého charakteru. V řadě případů se však nejedná pouze o jednotlivé stavby a předměty, ale rovněž o celé soubory památek včetně prostředí, ve kterém se nacházejí.

Z odborného hlediska přitom může prokazatelná hodnota nemovitých památek spočívat v architektonickém či konstrukčním řešení konkrétního stavebního objektu nebo v jeho řemeslném či technologickém provedení. Nespornou hodnotou je rovněž umělecký a společensko-historický význam, který nabývá důležitosti i u movitých památek.

Z právního hlediska zaujímají výjimečné postavení zákonem nebo nařízením prohlášené a chráněné památky nebo památkové soubory, jejichž vlastnictví zavazuje bez ohledu na charakter vlastníka (stát, církev, soukromé osoby). Jedná se o národní kulturní památky a kulturní památky včetně prostředí nebo památkové rezervace či zóny včetně ochranných pásem. Zcela výjimečné postavení pak zaujímají památky na Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO, zahrnující jak hmotné tak nehmotné dědictví lidstva. Uvedené stavby či předměty a plošně památkově chráněná území či lokality podléhají Zákonu o státní památkové péči a mezinárodním Úmluvám.

Důvodem ochrany památek a památkových souborů je veřejný zájem na jejich zachování pro následující generace, neboť představují nedílnou součást našeho životního i kulturního prostředí a naší národní identity ve sjednocující se Evropě. V neposlední řadě dokládají rozvoj vzdělanosti, uměleckého cítění a dovedností našich předků. Nezanedbatelný je i jejich ekonomický význam, především pak v oblasti cestovního ruchu a na něj navazujících odvětví.

Odborné poradenství

Odborné poradenství v oblasti památkové péče se opírá o současný stav poznání kulturně-historických hodnot. Základním a nezpochybnitelným principem ochrany památek a památkových souborů je zachování jejich historické věrohodnosti, spočívající především v ochraně nebo záchraně autentického originálu.

Se záchranou originálu podléhajícího opotřebení i dalším vlivům (především klimatickým) souvisí pravidelná údržba, včasná stavební či krajinářská obnova, nebo restaurování konkrétního uměleckého nebo technického díla. Předpokladem památkově zdařilé obnovy je přednostní použití původních materiálů, postupů a technologií odpovídajících konkrétnímu časovému období, ve kterém obnovovaná stavba, předmět či jejich jednotlivá část vznikla, nebo byla zásadně upravena. Vyloučeno není ani ryze soudobé pojetí za předpokladu absolutního respektování rázu historické stavby a kultivovaného přístupu k návrhu nově vkládaných konstrukcí a prvků. Za zcela určující je přitom nutné považovat nalezení vhodného a přiměřeného funkčního využití, nejlépe odpovídajícího původnímu účelu nebo tomuto účelu blízké svou rozhodující funkcí.

Ve všech výše uvedených případech má zcela zásadní význam obecné poznání uměleckých dějin a konkrétní stavební či jiné historie objektu památkového zájmu. K tomuto mohou napomoci odborné publikace Národního památkového ústavu i jiných odborných pracovišť, stejně jako odborné rady v rámci konzultačních dnů pro veřejnost.

Další odkazy: