Přejít na: Obsah | Konec stránky

Plánujeme obnovou kulturní památky

Historické stavby a jejich obnova

Obnově kulturních památek včetně dalších hodnotných staveb a staveb v památkově chráněných územích předchází předprojektová a projektová příprava obnovy. Mezi předprojektovou přípravou zaujímají mimořádně důležité postavení průzkumy památek. V rámci průzkumů dochází nejen k místnímu ohledání stavby nebo předmětu, ale rovněž ke studiu archiválií zahrnujících písemné prameny a sbírky map, plánů i fotografií.

V případě staveb je důležitý především stavebně-historický průzkum, jehož závěrečnou část zpravidla tvoří popis určujících hodnot vyžadujících zachování i nástin doporučeného postupu obnovy. Pro území s archeologickými nálezy přejímá tuto funkci archeologický výzkum lokality a u movitých nebo se stavbou pevně spojených uměleckých děl restaurátorský průzkum.

Další důležitou součástí předprojektové přípravy obnovy památkově chráněné nebo hodnotné stavby je také včasná konzultace záměru s odbornými pracovníky státní památkové péče. Jedině tou lze do značné míry předejít pozdějším nedorozuměním a zabránit nehospodárnému vynakládání státních i soukromých finančních prostředků na zpracování dokumentace.

Nezbytným předpokladem úspěšného provedení stavebních i restaurátorských prací nebo prezentace archeologických nálezů je kvalitně zpracované zaměření a dokumentace obnovy kulturní památky, odsouhlasená dotčeným orgánem statní správy na základě kladného a nezávisle zpracovaného odborného vyjádření Národního památkového ústavu. Součástí dokumentace je nejen výkresová část zpracovaná na odpovídající úrovni zkušeným zpracovatelem, ale rovněž podrobná textová a tabulková část s inventarizací všech hodnotných prvků a výběrem vhodné technologie obnovy.

Územně plánovací dokumentace a novostavby

Zvlášť velkou pozornost je nutné věnovat novostavbám v památkově chráněném území (rezervace a zóny), ochranných pásmech i v prostředí kulturních památek. Předpokladem trvale udržitelného rozvoje těchto zákonem chráněných ploch je respektování kulturních a přírodních hodnot včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví, které je výrazem identity území a nositelem historických tradic. Kulturní hodnoty nepochybně představují nezastupitelné turistické atraktivity jednotlivých regionů s přímým vlivem na finanční zdroje plynoucí z cestovního ruchu i řady navazujících odvětví ve sféře ostatních služeb.

Kromě respektování urbanistického a architektonického kontextu zastavované lokality by plánování novostaveb v historickém prostředí mělo vycházet z celkového charakteru sídelní nebo přírodní krajiny. Obdobně i ze širších souvislostí obsažených v územně plánovací dokumentaci pořízené na základě územně plánovacích a analytických podkladů. Jedná se především o tzv. limity využití území zohledněné na úrovni celorepublikové (Politika územního rozvoje), krajské (Zásady územního rozvoje) nebo místní (Územní plány obcí). Vedle územního plánu zpracovaného v několika stupních (zadání, koncept, návrh, posouzení návrhu, vydání) náleží k účinným nástrojům územního plánování rovněž územní studie, regulační plán nebo přímo pro potřeby rezervací a zón zpracovávané plány zásad a ochrany.

Za nejproblematičtější lze v památkově chráněných územích považovat zastavování dosud nikdy nezastavěných parcel a to i v případě architektonicky zdařilých návrhů novostaveb. Dlouhodobě uvolněné proluky v souvislé zástavbě zastavění naopak zpravidla vyžadují, přestože ani v těchto případech nelze zcela rezignovat na stanovení maximálního stupně zastavění parcely, stavební čáry nebo výškové hladiny nové zástavby. S rozvojovými plochami přímo souvisí i plánování změn ve využití pozemků. Jako zásadní se jeví vymezování trvale nezastavitelných ploch a ochrana urbanistické kompozice (měřítko, dominanty, osy, průhledy, panoramata atd.) i hodnotných přírodních ploch a prvků včetně uměle vytvořených (aleje, vodní nádrže atd.).