Přejít na: Obsah | Konec stránky

Pečujeme o historická okna a dveře

Okna jsou významnou součástí architektonického dědictví. Toto dědictví je vážně ohroženo jak ztrátou dochovaných historických oken, tak rezignací na užívání odpovídajících materiálů a architektonických forem. Smyslem památkové ochrany je proto snaha zachovat dochovaná hodnotná historická okna a ovlivňovat podobu nových oken ve prospěch zachování adekvátní architektonické podoby.

Tyto požadavky jsou v praxi památkové péče často konfliktní, protože se rozcházejí s očekáváním stavebníků. Konflikt má objektivní základ pouze z části, protože je do značné míry podněcován masivní reklamou výrobců. Problém je v tom, že argumentace ve prospěch „nových“ oken je zjednodušena na úroveň reklamního sloganu. Představy stavebníků tak vycházejí často z neúplných nebo zcela zkreslených informací. Reklama mimo jiné nepřipomíná rizika ani nevysvětluje podstatné technické souvislosti.

Posouzení návrhu na výměnu oken u památkově chráněných staveb zahrnuje dva kroky:

  • ověření hodnoty existujících oken a rozhodnutí, zda je přijatelné je odstranit;
  • teprve pokud požadavek na zachování existujících oken není opodstatněný nebo přiměřený, může následovat posouzení návrhu nového řešení. Novým řešením nemusí být vždy kompletní výměna. Může se jednat např. o výměnu pouze vnitřních či vnějších křídel špaletových oken či o přidání dalšího řádu.

Při zvažování záměru obnovy oken je vhodné respektovat následující zásady:

  • zachovat dochovaná okna tam, kde je to odůvodněné a přiměřené;
  • v případě, že dochovaná okna jsou památkově hodnotná, ale nevyhovují z jiných důvodů, preferovat méně razantní opatření, než je celková výměna;
  • snažit se o zachování vzorků hodnotných příkladů tam, kde zachování celého souboru není reálné;
  • pokud mají být měněna novodobá okna, která jsou z hlediska architektury dotčené stavby závadou, preferovat pro nová okna návrat k památkově adekvátní formě;
  • snažit se o prohloubení poznání průzkumy a dokumentací;
  • vyloučit nejen plastová okna, ale všechna okna, která svým provedením nejsou kompatibilní s ochranou kulturně-historických hodnot architektonického dědictví;
  • u nových oken respektovat adekvátní architektonickou  formu, materiál a zpracování
  • konstrukce a vnější podoba okna spolu neoddělitelně souvisejí. Vzhled okenního rámu a křídel není tvořen pouze členěním a průřezem (profilací) prvků, ale také konstrukcí a způsobem otvírání. Dvojitá okna s vnějšími křídly ven otvíravými vypadají jinak než jeden rám s dvojsklem a s možností sklápění.
  • návrh nového okna proto není správné omezovat  pouze na materiál a členění, ale je potřeba zabývat se i konstrukcí, způsobem otvírání, profilací, zasklením, kováním, detaily, povrchovou úpravou a barevností
  • preferovat zachování špaletových (dvojitých) oken;
  • chránit okna s vnějšími křídly ven otvíravými;
  • při zvažování osazení nových těsných oken se zabývat zároveň s náhradním způsobem zajištění větrání. Nedostatečné provětrání vede k problémům z hlediska hygieny vnitřního prostředí. Dokonalé utěsnění obytného prostoru s plynovým spotřebičem, např. karmou, může mít tragické důsledky. Odborníci v souvislosti osazením těsných oken preferují nucené větrání.

Materiálové řešení

Pro architektonické dědictví je užívání tradičních materiálů charakteristické. Je součástí jeho kulturní hodnoty. Tak jako obraz malovaný olejem nelze plnohodnotně nahradit fotografií imitující olejový obraz, tak pro zachování architektonického dědictví není možné rezignovat na užívání dřeva, kamene, pálené krytiny a dalších materiálů, ze kterých byly památky v minulosti postaveny a kterými byly udržovány po dobu své existence. Soudobé materiálové alternativy mohou být srovnatelné funkčně, ale z hlediska památkové péče má užití tradičního materiálu hodnotu samo o sobě a je v principu nenahraditelné.

Proč nejsou v historickém prostředí vhodná plastová okna

  • Užití tradičního materiálu a jeho odpovídající zpracování má z hlediska památkové péče hodnotu samo o sobě, a mělo by proto být preferováno. Plastová okna tomuto základnímu požadavku péče o architektonické dědictví nevyhovují.
  • Nevhodnost plastových oken nespočívá pouze v odlišném materiálu, ale také v konstrukci a charakteristických detailech. I když se užívané typy oken v minulosti často opakovaly, přesto jsou různorodé, mívají různou profilaci a individuální výzdobné prvky. I v případě, že konkrétní systém plastových oken lze doplnit profilací, neznamená to, že tímto způsobem lze dosáhnout shodného profilu s jakoukoliv předlohou. Zhotovení tvarově shodných prvků v systému plastových rámů by totiž vyžadovalo výrobu atypických výrobků na zařízeních v principu koncipovaných na sériovou výrobu, což není reálné. Dále je třeba vzít v úvahu, že vzhled okna není tvořen pouze průřezem (profilací) prvků, ale i konstrukcí a způsobem otvírání. Plastové rámy představují systém, pro který jsou způsob otvírání a s ním spojené detaily příznačné. Tento systém je v zásadě odlišný od podoby tradičních okenních rámů. Pro dosažení charakteristických vlastností systémů plastových oken jsou potřeba masivnější průřezy. Členění nevychází z konstrukce vyžadující dělení křídel příčlemi pro zasklení jednotlivými tabulkami, toto členění je pouze formálně napodobováno dekoračními lištami. Okna se pohledově neuplatňují pouze zvenku, ale jsou vnímána rovněž z interiéru. V této souvislosti je vhodné připomenout mimo jiné otázku kování. Konečně je třeba zmínit odlišnou povrchovou úpravu a odlišný způsob stárnutí. Všechny tyto systémové odlišnosti mají dopad na vzhled okenního rámu. Předpoklad, že plastová okna mohou vypadat shodně jako tradiční okno, není reálný. Stejně nevhodná jsou ale  i dřevěná nebo kovová okna, pokud mají podobné detaily jako okna plastová (průřezy a profilace, způsob otvírání, detaily).
  • Pro historické stavby bývají z hlediska izolačních schopností obvykle výhodnější špaletová okna než jeden rám. Zachování špaletových oken je u historických staveb důležité i z hlediska architektonického, protože na rozdíl od jednoduchého rámu působí prostorově. Pro nezanedbatelnou část architektonického dědictví budou z památkového hlediska adekvátní vnější rámy s křídly ven otvíravými. Provedení špaletového okna nebo okna s křídly ven otvíravými v technologii plastových rámů nejenže není reálné, ale nemělo by ani smysl o ně usilovat, protože uvedené architektonické formy negují výhody předmětného systému. Forem, které jsou pro zachování architektonického dědictví potřebné, ale které nejsou v technologii plastových rámů dosažitelné, je více. Těžko si například představit plastová okna v souvislosti s lidovou architekturou.
  • Památková péče by měla být srozumitelná a předvídatelná. To znamená, že srovnatelné příklady mají být posuzovány podle shodných kritérií. Připuštění plastových oken do prostředí památkových rezervací a zón je veřejností vnímáno jako precedens. Rozdílné posouzení takové úpravy v jiném případě, i když bude objektivně zdůvodněno rozdílnou individuální situací toho kterého objektu, může být předmětem sporů. Předmětem památkové ochrany je v případě památkových rezervací a zón prostředí historického sídla, na kterém se podílejí i méně hodnotné budovy. Celková hodnota prostředí, pro kterou je území památkově chráněno, a vhodnost uplatňování shodného názoru na celém území památkově chráněného celku jsou důvodem, proč není žádoucí plastové rámy připouštět ani u staveb, jejichž individuální památková hodnota není významná.

Význam špaletových oken

Z architektonického hlediska má velký význam zachování špaletových (dvojitých) oken, protože působí na rozdíl od jednoduchých rámů prostorově. Jednoduché okno s dvojsklem není z hlediska vzhledu fasády plnohodnotnou náhradou dvojitého okna, ani pokud má shodné členění. Vedle architektonických předností dvojitých oken je třeba upozornit i na jejich příznivější zvukovou izolaci. Osazení jednoduchých rámů nemusí být přínosem ani z hlediska tepelných úspor. Jeden rám nebrání ochlazování nezateplenou špaletou. To lze řešit zaizolováním špalety, ale jedná se o úpravu, která zmenšuje světlost okenního otvoru a obecně je z architektonických důvodů problematická.

Úpravy dochovaných oken

V případě památkově hodnotných oken je vhodné pro lepšení izolačních vlastností preferovat úpravy před výměnami. Názor Národního památkového ústavu vyjadřuje prohlášení, které přijal 18. května 2009 spolu s Českou komorou architektů a Státním fondem životního prostředí. Citujme část, která je platná i pro okna:

Architektonické dědictví je ohroženo chátráním a necitlivými přestavbami. Ohrožuje je ale také mechanické uplatňování požadavku přizpůsobovat historickou architekturu technickým standardům soudobé stavební produkce. Toto nebezpečí je aktuální i v případě snižování energetické náročnosti staveb. Zájem společnosti na úsporách energie je nesporný. Opatření, která k takovým úsporám směřují, jsou potřebná. V této souvislosti ale upozorňujeme, že nepřiměřené prostředky mohou vést v případě architektonického dědictví k jeho poškození.

Shodujeme se v názoru, že snižování energetické náročnosti staveb a zájem na ochraně architektonického dědictví lze alespoň v některých případech skloubit. To však vyžaduje, aby pro specifickou oblast architektonického dědictví byly podmínky „ušity na míru“. Neměly by být podporovány úpravy, které jsou ze své podstaty konfliktní, a podpořena by naopak měla být ta opatření, kterými lze dosáhnout energetických úspor bez ohrožení kulturních hodnot. V oblasti architektonického dědictví je potřeba počítat i s malými kroky, individuálními návrhy a hlavně s opravami dochovaných historických konstrukcí a prvků, mezi jinými i okenních rámů.“

Nevyhovující vlastnosti dochovaných oken lze zlepšit nejen výměnou, ale také úpravou. Netěsnící křídla lze dotěsnit. U jednoduchých oken lze přidat druhý rám. V některých případech je dřevěný rám natolik masivní, že snese zvětšení drážky a osazení dvojskla. U dvojitých oken může být řešením výměna vnějších či vnitřních křídel ve prospěch nových křídel s dvojsklem. Z hlediska stavební fyziky je užití dvojskla u vnějšího okna výhodnější. Užití dvojskla u vnitřního skla je ale technicky řešitelné. V tomto případě však musí být vnitřní ono těsné. Rozhodnutí, zda vyměnit vnější či vnitřní křídla, by se mělo odvíjet od jejich kulturní hodnoty. Pokud je například na vnitřní straně dochováno původní okno z 18. století a vnější rám s křídly je novodobý, je správné zachovat hodnotnější vnitřní okno. U oken historizující architektury jsou vnější okna obvykle bohatě zdobena profilací a řezbami, kdežto vnitřní bývají prostší. V takovém případě je vhodné zachovat okna vnější.

Tepelně izolační vlastnosti oken lze zlepšovat i pomocí tradičních prostředků, jako jsou vnitřní nebo vnější okenice a textilní závěsy. Takové řešení však není univerzální. Počet případů, kdy bude připadat v úvahu, je omezený. Ale v případech, kdy jsou okenice zachovány nebo je lze bez potíží doplnit, není důvod této možnosti nevyužít. Textilní závěs může být řešením např. u funkcionalistických staveb.

K problematice péče o okna a dveře vydal Národní památkový ústa metodiku: Ing. Alfréd Schubert: „Péče o výplně historických okenních a dveřních otvorů“, která je ke sažení zde: http://previous.npu.cz/prur/download/