Přejít na: Obsah | Levý blok | Konec stránky

Červené Poříčí – zámek

Čechy | Plzeňský kraj | okres Klatovy | zámek | ve správě NPÚ
Cervene Porici 160x107

Státní zámek Červené Poříčí je unikátním příkladem stavby ve stylu saské renesance dochované v Plzeňském kraji. Zámek byl postaven roku 1611 Mikulášem Šicem z Drahenic na místě starší tvrze Mladoty z Jelmanic. V 19. století patřil císařské rodině a po vzniku Československa připadl státu. Zámek byl minimálně znehodnocen pozdějšími přestavbami. Přestože na zámku probíhá rozsáhlá památková obnova, je od května do srpna zpřístupněn veřejnosti. Návštěvníci tak mají možnost nahlížet do procesu památkové obnovy historického objektu.

Státní zámek Červené Poříčí je od roku 2010 národní kulturní památkou.

Kontakt

Státní zámek Červené Poříčí
Červené Poříčí 1
340 12 Švihov
tel. +420 376 393 022
e-mail: cerveneporici@npu.cz
www.cervene-porici.cz

Informace o památce

Více informací


Historie

Od první poloviny 14. století zde stála tvrz (mezi lety 1318–1352 držel statek Jaroslav z Poříčí). O existenci tvrze je první zmínka až ze 16. století. Starší literatura uvádí, že ji nechal postavit až Jindřich Mladota a měla stát při řece Úhlavě. Po smrti Mikuláše Šice v roce 1571 se statku ujal Adam Šic.

Po požáru v roce 1606, kdy "tvrz Poříče se mlejnem a dvorem a stodolami, chlívy, maštalemi, vobilnicemi...“ do základů vyhořela, si pan Mikuláš II. Šic z Drahenic, syn Albrechta Šice, který byl při požáru zraněn a krátce nato zemřel, nechal postavit pozdně renesanční zámek při říčce či potoku Bradlavka. Zámek byl částečně opatřen předzámčím s průjezdní branou, asi už původně věžovitou, a s průjezdem zaklenutým hřebínkovou klenbou. Podobné zámecké kompozice se v naší renesanci najdou, asi neznámějším příkladem je Kratochvíle u Netolic. Poříčský zámek datuje kamenná deska s rytým nápisem nad hlavním vstupem z nádvoří do roku 1611. Nový renesanční zámek dal jméno celé obci, protože pro velkou plochu střechy z červeně svítící pálené krytiny se tehdy začalo říkal obci Červené Poříčí.

Po Bílé hoře byl majetek panu Mikuláši II. Šicovi z Drahenic, stoupenci českých stavů a Fridricha Falckého, ze dvou třetin konfiskován a statek připadl královské komoře. Skládal se z Poříčí, Kokšína, Borové, Vřeskovic, Dolního Třebetína, Vosího, Oplotu, Horního Třebetína, Nedanic, Nedaniček, Kbel, Jína, Zeleného, Kaliště a krčmy v Nezdicích. Statek byl odhadnut na 87 127 kop grošů míšeňských. Roku 1623 jej koupil plukovník Filip Adam z Kronberku. Po něm se také Poříčí jmenovalo Korunní. Pánové z Kronberku, kteří získali později hraběcí titul, se ještě jazykově asimilovali s českým pobělohorským prostředím, jak svědčí i česky psaná prodejní smlouva z roku 1707 tří dcer dědících po hraběti Otovi z Kronberka, jenž zemřel v roce 1692.

Od nich koupil roku 1709 panství Jan Jiří z Haubenu, jenž padl v roce 1716 jako císařský generál ve válce s Turky. Panství zdědila dcera Františka Augusta provdaná za hraběte Norberta Thörringa von Jettenbach. Thörringové patřili mezi starou bavorskou šlechtu a udržovali čilé styky s Bavorskem včetně kurfiřtského dvora v Mnichově. Svědčí o tom řada příslušníků vysoké bavorské šlechty i vysokých hodnostářů mnichovského kurfiřtského dvora, kteří bývali zváni na křty jak hraběcích dětí, tak i dětí vysokých zámeckých úředníků.
Za Thörringů si na zámku panoval rušný společenský život. Vedle zápisů různých zajímavých kmotrů z matrik to potvrzují i ojedinělé zmínky z jiných zdrojů.

Roku 1759 přešel statek z hraběnky Františky Augusty Thörring von Jettenbach na jejího syna Josefa. Panství bylo prodáno roku 1763 v dražbě bavorskému vévodovi Klementu Františkovi a v držení bavorského rodu zůstala statková doména včetně Červeného Poříčí do roku 1803, kdy přešla na sekundogenituru habsburského rodu, a to na Ferdinanda III., kurfiřta salcburského, který se stal roku 1814 velkovévodou toskánským. Podle rodinných ujednání Habsburků, převzatých později do smlouvy Vídeňského kongresu, byly bývalé statky toskánských velkovévodů včetně Červeného Poříčí určeny pro vnuka císaře Františka I. a jediného legitimního syna císaře Napoleona Františka Josefa Karla Bonaparta řečeného Orlík, vévodu zákupského. Když mladý Orlík roku 1832 předčasně zemřel, přešla majetková država na Leopolda II. který ji vlastnil do roku 1847. Zámek s celým panstvím se ještě před polovinou 19. století stal součástí korunních statků. Panství mělo 22 poddanských vesnic a městečko Roupov, správní středisko bylo právě v Červeném Poříčí.

Základ hospodářství tvořilo tradičně tak jako jinde zemědělství. Dominium mělo celkem 10 poplužních dvorů, z nichž sedm řídil majitel a zbývající se pronajímaly. Kromě rozvoje rostlinné výroby věnovala vrchnost pozornost i chovu dobytka a ovcí. Z ostatních odvětví hospodářství panství je nutné připomenout pivovar v Červeném Poříčí, panskou pilu a mlýn v obci Jíno a lom na vápenec, o nějž musela vrchnost vést spory s klášterem v Chotěšově.

Po vzniku Československa přešel zámek do státního majetku, odtud pod Ústřední ředitelství státních lesů. Po druhé světové válce zůstal zámek ve státní správě, časem se stal sídlem lesního závodu. V roce 1997 převzalo zámek do správy plzeňské pracoviště památkového ústavu.


Metadata ke zprávě

Adresa
Státní zámek Červené Poříčí, Červené Poříčí 1, 340 12 Švihov
Telefon
+420 376 393 022
Majitel, správce
Majitel: ČR. Správce: NPÚ, ÚPS v Českých Budějovicích
Web památky
Typ majitele
státní majetek
Pracoviště NPÚ
NPÚ, ÚPS v Českých Budějovicích
číslo
201
Galerie fotografií

Červené Poříčí - zámek

dne
8. 8. 2011
Možnosti řazení

Exteriér

dne: 8. 8. 2011

Interiér

dne: 8. 8. 2011
Památka na mapě
Vyhledání cesty
Diskuse o památce

Příspěvky v diskusi

Počet příspěvků: 0

Možnosti řazení
Seřadit vzestupně
Přidat nový příspěvek
obnovit